Arabský Madrid (9. - 11. století)
Příběh Madridu začíná v 9. století našeho letopočtu, tedy mnohem později než dějiny vizigótských a římských měst jako Toledo nebo Sevilla. Zeměpisná poloha Madridu i místo jako takové zaujaly Muslimy, kteří se zde při své cestě na sever po poloostrově rozhodli usídlit. Z taktických důvodů si vybrali místo dnešního Královského paláce s výhledem do krajiny a na pohoří Sierra de Guadarrama. Tato oblast je bohatá na podzemní vody a z tohoto důvodu jej Arabové pojmenovali "Mayrit" nebo "Magerit", což znamená "místo mnoha pramenů". Malá vzdálenost mezi Mayritem a Toledem - tehdejším hlavním městem - byla výhodná pro obchodování a rozvoj řemeslné činnosti.

Počátek křesťanství (11. - 16. století)
Mayrit bylo výjimečné venkovské město, které do svých rukou převzali křesťané. Alfonso VI. dobyl během 11. století Toledo a Muslimové ve středověkém Madridu zůstali a stali se především staviteli, zatímco Židé byli tolerováni, avšak nuceni pobývat za městskými hradbami v oblasti Lavapiés.

Zlatý věk Španělska (konec 16. - 17. století)
Madridské dějiny nabraly rychlé obrátky v roce 1561, kdy se Filip II. rozhodl přestěhovat do Madridu celý svůj královský dvůr. Hlavním městem prosperující říše se tedy stává město bez katedrály, univerzity a tisku. Většina historiků Filipovo rozhodnutí zdůvodňuje výhodnou pozicí Madridu přímo ve středu Iberijského poloostrova. On sám si prý Madrid vybral proto, že se jednalo o neutrální místo bez historických nebo regionálních vazeb, které mohl formovat dle svých představ. V každém případě Madrid brzo přestal patřit mezi ousidery, rychle se rozvíjel dle aktuálních potřeb dvora a během 40 let se počet obyvatel města více než ztrojnásobil.

Město se však rozrůstalo příliš rychle, plnilo se provizorními domy z bláta a postrádalo odvodňovací systém. Jinými slovy čím více Madrid rostl, tím více zapáchal. Navzdory nepříliš lichotivému prostředí se Madrid postupně začal přeměňovat a rozvíjet díky penězům, které sem tekly z Nového světa, ačkoli většina z nich končila v rukou šlechty. 17. století bylo poznamenáno zlatým věkem španělské literatury a umění, v čele s dramatikem Lope de Vegou, Calderónem de la Barcou a Tirso de Molinem, spisovatelem Miguelem de Cervantesem a malířem Diegem Velazquezem. Většina těchto autorů žila v "literární čtvrti Madridu" ("Barrio de las Letras)", dnes známé jako Huertas.

Expanze Bourbonů (18. - počátek 19. století)
Král Karel II. Španělský byl prvním panovníkem, jehož opravdovým zájmem bylo zvýšení prestiže Madridu alespoň na úroveň ostatních evropských metropolí. Proto započal s ambiciózním projektem rozšíření města, ke kterému ho inspirovaly myšlenky osvícenství a francouzsko-italský styl (viz architektura Madridu). V roce 1808 Napoleon Bonaparte ustanovil svého bratra Josepha Bonaparte panovníkem Španělska, což vzbudilo velkou bouři mezi lidmi. Mnozí považují den povstání 2. květen 1808 počátkem novodobých dějin Španělska. Tento den je nyní oslavován během madridské slavnosti Dos de Mayo.

Nestabilita, občanská válka & diktátorství (19. století - 1975)
Španělské dějiny byly od roku 1814 až do vypuknutí občanské války v roce 1936 charakterizovány častými změnami panovníků. Bourboni přicházeli a odcházeli dle rozhodujících bitev, země se stala dvakrát republikou a prošla diktátorstvím. V roce 1898 prodělalo Španělsko a jeho slavná říše velkou krizi, když přišlo o svou poslední kolonii na Kubě. Světová deprese v 20. letech minulého století tvrdě zasáhla i Španělsko a poté století chaosu a úpadku kulminovalo ve španělskou občanskou válku. Madrid se stal hlavní frontou republikánského odboje a když město padlo krátce po Barceloně v roce 1939, Franco už oficiálně vyhrál válku.

Diktatura Francisca Franca bylo jednou z nejdelších v dějinách Španělska - trvala téměř 40 let od roku 1939 do roku 1975. Opoziční republikáni byli tvrdě pronásledováni zejména během několika prvních let a cenzura byla zavedena ve všech oblastech. Když v roce 1960 Franco otevřel hranice Španělska turistickému ruchu, v Madridu stále ještě probíhala další přestavba a populační boom. Během tohoto období však naštěstí bylo město i jeho infrastuktura schopna vyhovět poptávce a město se rozrostlo a rozvinulo v ještě větší metropoli. Dvacáté století přineslo také velký přesun obyvatelstva z menších měst a vesnic do hlavního města Španělska.

Tento fakt se v dějinách neustále objevuje - Madrid byl vždy městem přistěhovalců a právě z tohoto důvodu je velmi snadné se v tomto městě intergrovat a cítit se jako doma (díky tomu je například i studium jazykových kurzů španělštiny v Madridu velmi lákavé!).

Moderní Madrid
Když v roce 1975 Franco zemřel, tak si země po téměř 40 letech tvrdého útlaku mohla konečně naplno ulevit. Konec cenzury byl inspirací pro rozmach kulturního hnutí, jehož epicentrem se stala madridská čtvrť Malasaña. Více informací o tomto hnutí z 80. let 20. století zjistíte na La Movida.